Jiříkovo Údolí

Jiříkovo Údolí se nachází 3 km severně od Jakule (nádraží Nové Hrady). Leží v nadmořské výšce 493 m a je v současnosti známo především jako přírodní rezervace. V minulosti však více proslulo jako sklárna hraběte Buquoye, o níž chybí zmínka jen v málokteré sklářské učebnici a příručce.

Sklářská osada dostala název po svém zakladateli doktoru Jiřím Františku hraběti Buquoyovi, přírodovědci, který v roce 1804 objevil výrobu nenapodobitelného černého hyalitového skla. Patent na toto černé sklo, které bylo v Jiříkově údolí vyráběno, obdržel Buquoy v roce 1817. V roce 1819 vynalezl červený hyalit.

Sklárna uprostřed hlubokých lesů byla na přelomu osmnáctého a devatenáctého století založena, protože zde byl k dispozici písek i palivo v podobě dřeva a kvalitní černé rašeliny. Ročně se ve sklárně spálilo až několik milionů rašelinových borek. Protože ještě v první polovině 19. století byla výroba skla výnosným podnikáním a skláři patřili k nejlépe placeným zaměstnancům, bylo Jiříkovo Údolí hojně osídlené (rodilo se zde 15 – 20 dětí za rok). Kolem roku 1850 sklárnu v Jiříkově Údolí koupil sklářský podnikatel z Altnagelbergu (Stará Huť) Karl Stölzl, ale na počátku 20. století už ji měl zase Buquoy. Kolem sklárny byly postaveny obytné a hospodářské budovy pro skláře, uhlíře a lesní dělníky. Byl zde postaven kostelík a na konci 19. století v č. 35 zřízena škola (správce školy Vojtěch Záruba).

V druhé polovině 19. století už začal být provoz ve sklárně omezován. Objekty sklárny i ostatní budovy byly postupně bourány, ale přesto se zde pracovalo až do třicátých let 20. století. Potom byly objekty sklárny zbořeny a rozprodány jako stavební materiál. Tajemství výroby hyalitového skla si staří skláři vzali sebou do hrobu. Přestože je známo jeho složení, nikomu se je nedaří vyrobit.

V poslední době své existence měla sklárna zřejmě větší význam jako turistická atrakce než jako producent skla. Veřejnosti přístupná stará sklárna a okolní na nejvyšší úrovni intenzivně obhospodařované hluboké lesy byly ve 20. a 30. letech oblíbeným cílem jak školních výletů, tak i dospělých turistů z celých Čech i ciziny. Na západní straně od Jiříkova Údolí, na křižovatce dlouhých rovných (kočárových) cest, mohli turisté vidět vysoký bílý obelisk, nazývaný Bílá věž (podle zpráv z počátku 20. století byl vysoký 30 m a byl vidět až z 8 km vzdáleného novohradského zámku). Dále bylo možné prohlédnout si zde buquoyskou oboru a bažantnici. Nyní je na křižovatce lesní bouda a kámen s nečitelnými daty z počátku 19. století.

Velkým lákadlem pro obdivovatele přírodních zajímavostí zde už od počátku 20. století bylo rozsáhlé rašeliniště zvané Červená slať, které ještě zdaleka nebylo přírodní rezervací, ale zdrojem paliva – dobývaly se v něm borky k topení. Po ukončení provozu ve sklárně byla v roce 1933 část Červené slatě vyhlášena chráněnou přírodní oblastí. V roce 1952 se 40 ha rašeliniště oficiálně stalo chráněným územím Červené blato. V roce 1972 bylo chráněné území zvětšeno o okolní lesy a Borské blato, v němž byla v šedesátých létech ukončena individuální výroba borek pro otop.  Celková výměra je 331 ha.

V roce 1945 v Jiříkově Údolí bylo kolem dvaceti obyvatel, většinou německé národnosti, kteří po válce zmizeli. Posledním obydleným domem byla do počátku sedmdesátých let hajnice, posledním hajným Josef Tomášek. Neobydlené budovy byly zbořeny, zůstal kostel, hájovna a dvě chalupy, které využíval státní lesní závod jako sklady. Po roce 1968 se z kostela stala rekreační chalupa. Bývalá útulná stará hájovna na severním okraji Jiříkova Údolí, byla po roce 1990 necitlivě přestavěna na ledově vyhlížející letní penzión a hostinec.

Osada Jiříkovo Údolí je bez stálých obyvatel. Patří nyní do obce Petříkov.

Zdroj: Rozhledy 010